CO BUDE OBSAHEM
FITNESS NA PŘEDPIS – JAK JSME DALEKO?
doc. MUDr. Martin Matoulek, Ph.D.
V r. 2011 byla založena Česká komora fitness. Zakládající schůze proběhla ve Všeobecné fakultní nemocnici na 3. interní klinice. Jedním z hlavních témat byl pojem „Fitness na předpis“. Současná legislativa umožňuje navštěvovat fitness pouze zdravým osobám a lze tedy jen obtížně doporučovat lidem s různým onemocněním návštěvu jakéhokoliv tělovýchovného zařízení, ačkoliv je nepochybné, že právě fitness centra nebo rekondiční centra s individuálním přístupem a pod odborným vedením jsou nadějí na efektivní využití pohybové aktivity v léčbě mnoha onemocnění, prodloužení života a především zlepšení jeho kvality.
V české populaci je mnoho lidí se základními civilizačními onemocněními (8-9 % dospělé populace), vysoký krevní tlak (cca 25 % dospělé populace), jen nadváhou a obezitou trpí skoro 60 % dospělé populace. Ve vyšším věku je pak pohybová aktivita klíčovým preventivním lékem, který pomáhá předcházet sarkopenii a osteoporóze. Nepochybná data o prodloužení života má pravidelná pohybová aktivita u onkologicky nemocných, kde dochází k prodloužení života. U pacientů s metastatickým postižením sice nepřináší zřejmé prodloužení života, ale vhodná aktivita s kvalitní výživou významně zlepšuje jeho kvalitu.
První předpokladem je však kvalitní komunikace mezi zdravotnickými pracovníky (lékaři, fyzioterapeuty atd.) a instruktory pohybových aktivit nebo trenéry. V rámci vzdělávání byly vypracovány standardy profesní kvalifikace „Instruktor pohybových aktivit osob s civilizačními onemocněními“, nicméně dosud není žádný trenér či instruktor, který by jej získal. V dokumentu Zdraví 2020 je jedním z cílů připravit pracovní pozici „exercise professional“, která by umožňovala realizovat doporučení zdravotníků a vést pohybovou aktivitu nemocných trenérem nebo instruktorem pohybové aktivity bez zdravotnického vzdělání. Prvním předpokladem je ale nejen deklarovaný zájem z řad tělovýchovných pracovníků, ale současně i vynikající znalost fyziologie zátěže včetně projevů únavy a některá specifika u lidí s nejčastějšími civilizačními onemocněními (cukrovka a riziko hypoglykémie, vysoký krevní tlak a hypertenzní reakce nebo naopak riziko pozátěžové hypotenze atd.). Pro budoucnost je nezbytné nejen pravidelné setkávání, ale i možnost praktické výuky v zařízeních, kde mohou klienti s těmito onemocněními bez obav cvičit a postupně tak získávat praxi a pochopit, že metodiky vedení tréninku jsou velmi podobné jako u vrcholových sportovců, ale preskripce musí respektovat přítomnost onemocnění. Na druhou stranu nevhodný výběr druhu pohybové aktivity nebo jen nízká intenzita z obavy nežádoucích událostí nevede k požadovanému cíli, tedy zvýšení zdatnosti.
Pohybová aktivita nelze oddělit od stravování, a tak opravdu dobrý instruktor i trenér, který vede k pohybovým aktivitám by měl znát alespoň některá specifika výživy např. seniorů, diabetiků atd. Jedním z cílů této konference je i představit koncept pravidelných praktických workshopů, na kterých se budou moci setkat instruktoři pohybové aktivity s pacienty i přímo během zátěže současně s teoretickou výukou. Rozbor vlastních případů klientů, zkušeností může vést k postupnému přibližování metodik, ale především ke snížení potenciálního rizika poškození, resp. k efektivnější preskripci a následné realizaci v praxi.
HUBNUTÍ – MÝTY A OMYLY – NENECHTE SE NACHYTAT
doc. MUDr. Martin Matoulek, Ph.D.
Rozhodnutí snížit svou hmotnost ať už na doporučení odborníků nebo jen vlastním rozhodnutím je chvályhodné. Na každém kroku však čeká mnoho odborníků, kteří používají metody, které sice vedou krátkodobě k cíli, tedy snížení hmotnosti, ale také často vedou následně k jojo efektu nebo dokonce mohou přinést nežádoucí účinky.
Skutečný odborník vždy začíná podrobnou anamnézou nejen stran onemocnění, ale především podrobným rozborem stravovacích zvyků, zná dokonale rozdíl mezi hladem a chutí, což jsou dva odlišné důvody, proč jíme i s odlišným „terapeutickým“ přístupem. Vždy je podezřelé, když někdo používá zaručené metody a prakticky stejné pro všechny. Je nepochybné, že jiné doporučení musí být pro osoby 90 kg a např. 140 kg, ačkoliv BMI mohou mít stejné. Další specifika může přinášet směnný režim atd. Včasné poznání poruch spánku může vést k diagnostice tzv. syndromu spánkové apnoe (přerušované dýchání ve spánku s hlasitým chrápáním), což je často zcela diskvalifikující pro úspěšné hubnutí. Než navštívíte odborníka, je tedy klíčové být připraven na dlouhodobou změnu a mít připravené informace na začátku (předchozí úspěšné i méně úspěšné pokusy snižování hmotnosti, základní překážky a omezení pohybové aktivity, seznam léků atd.). V případě více onemocnění je vhodné se poradit se svým lékařem, který by měl některá omezení dostatečně formulovat pro další postup. Je nepochybné, že existují rozdíly a adaptační mechanismy, které vedou, že pro každého je každá dieta z hlediska energetického obsahu jinak efektivní ale i akceptovatelná. Redukční dieta sice vede ke snížení hmotnosti, ale pro zlepšení dlouhodobé prognózy je nezbytné i zvýšit zdatnost. Zatímco při snížení hmotnosti se automaticky zdatnost nemusí zvýšit, naopak může se i snížit, tak při systematickém zvyšování hmotnosti je pokles hmotnosti očekávaným a žádoucím efektem a má nepochybně větší benefit než samotné snižování hmotnosti dietu. U lidí s vyšší hmotností je třeba diskutovat i možnost využití moderních léků, které jsou však pouze na lékařský předpis, nicméně včasné zahájení léčby vede k významnému efektu a pokud je doprovázen systematickým vedením redukční diety a pohybové aktivity tak i většinou dlouhodobým účinkem. Z praxe víme, že konzervativně /dietou, pohybovou aktivitou/ lze snížit hmotnost o 20 a více kilogramů většinou jen krátkodobě. Seznámení s metodami a výsledky chirurgického řešení obezity, tzv. bariatrickou chirurgií, bude věnována část přednášky, ze které by mělo být zřejmé, že to jsou šetrné metody, které vedou nejen ke snížení hmotnosti, ale především významně vylepšují nebo dokonce dokážou zcela „vyléčit“ cukrovku 2. typu.
Současné bude představeno základní schéma pro efektivní redukci, stejně jako další zdroje, kde lze získat informace, na základě kterých bude možno vybrat si svůj postup. Snižování hmotnosti je velmi složitý problém, který s sebou nese roli několika odborností – lékaře (pouze u osob s onemocněními nebo u lidí s extrémní hmotností), nutričního terapeuta nebo výživového poradce, instruktora pohybu, trenéra nebo fyzioterapeuta. Zcela zásadní může být role i psychologa, protože u mnoha lidí tzv. psychologický přístup nejen že nestačí, ale může být i kontraproduktivní. Je nepochybné, že každý může zvládat několik rolí, ale jen málokdo je zvládá všechny. Stejně tak je třeba si uvědomit, že největší investicí je čas, který si vyhradíte a který je nezbytný. Ani sebelepší postupy jej nedokáží nahradit, a tak finanční prostředky, které investujete do svých hubnoucích procesů by neměly být vynaloženy za „specifické“ diety atd., ale za čas, který s vámi někdo stráví na cestě ke změně. Nemá smysl diskutovat, jakou cenu tento čas má, ale to co je zřejmé, že samotné doplňky stravy, zaručené diety a postupy tuto cenu většinou nemají…
INTERPRETACE SLOŽENÍ TĚLA A JEHO ÚSKALÍ
Mgr. et Mgr. Renata Větrovská, Ph.D.
Zjištění tělesného složení, resp. stanovení množství a rozložení tělesného tuku patří do základního klinického vyšetření obézního pacienta. Využívané metody pro stanovení množství tuku u obézní populace jsou však často nepřesné. Přitom právě tuková tkáň a její měřitelné parametry nám mohou poskytnout řadu informací pro další průběh redukční léčby.
Cílem workshopu je objasnit naše zjištění, že naměřené hodnoty tělesného tuku se od sebe významně liší jednak v závislosti na použité metodice a také v závislosti na velikosti BMI
a množství tukové tkáně měřených subjektů. Množství tukové tkáně výrazně ovlivňuje řadu patofyziologických dějů v lidském těle. Tyto děje mohou pak zkreslovat a ovlivňovat přesnost měření tělesného složení moderními bioimpedančnámi metodami. Vzhledem k těmto zjištěným okolnostem je potřeba zkoumat spolehlivost a další využití těchto měřících metod pro specifické skupiny populace například v závislosti na pohlaví, věku, složení těla či výskytu některých onemocnění.
POHYB A ZÁVISLOST NEBO ZÁVISLOST NA POHYBU?
Mgr. Bc. Karel D. Riegel, Ph.D.
Přestože zařazení pravidelných pohybových aktivit (PA) je obvykle nedílnou součástí adiktologických léčebných programů, jejichž účinnost byla opakovaně výzkumně ověřována, tématu závislosti na pohybu se prozatím věnuje spíše okrajová pozornost. Komorbidita závislostí s poruchami příjmu potravy není v adiktologické praxi výjimečná, stejně jako následná hyperkompenzace „nezdravých“ závislostí např. excesivním pohybem.
Metodika: Souhrnný příspěvek mapující relevantní teoretické konstrukty a konceptualizace, doplněný o kvalitativní analýzu případových studií adiktologických pacientů se signifikantně zvýšenými sklony k transpozici syndromu závislosti do závislosti na pohybu a zdravém životním stylu.
Výsledky: Autoři se zaměřili na důsledné vymezení syndromu závislosti a jeho viditelné znaky v projevech sociálně žádoucího chování, tj. v tomto případě provozování PA. Důraz byl kladen na psychické koreláty, resp. jejich behaviorální a neurofyziologickou složku, ovlivňující motivaci jedince k pohybu. Na demonstrovaných kazuistikách bylo uvažováno nad účelem PA v kontextu léčebného postupu a průběhu léčby daných pacientů od jejich nástupu k hospitalizaci do prozatím posledního kontaktu s nimi.
Závěr: PA může být účinným léčebným nástrojem napomáhajícím závislým pacientům k abstinenci. Přesto se může stát i formou substituce, jež v konečném důsledku vede k psychickému i fyzickému selhání jedince. Klinický pracovník by proto měl brát v indikaci PA zřetel k individuálním charakteristikám konkrétního pacienta a roli, jakou PA sehrávala v jeho dosavadní léčebné anamnéze.
PREVENTIVNÍ VYŠETŘENÍ POHYBOVÉHO APARÁTU SPORTOVCE
PhDr. Andrea Pávová, Ph.D.
Nejčastějším problémem u sportovců je bolest v pohybovém aparátu. Diagnostice pohybového systému se však základní sportovní prohlídka (prováděná praktickým, sportovním nebo tělovýchovným lékařem) věnuje jen okrajově. Poptávka po tomto vyšetření však stoupá – jak ze strany sportovců, trenérů, tak i ošetřujících lékařů. Cílem ČSTL je představit jednotné ucelené vyšetření pohybového systému, aplikovatelné na rekreační i závodní sportovce.
Preventivní vyšetření (kineziologický rozbor) obsahuje analýzu základních pohybových funkcí se zřetelem ke sportovní zátěži. Obsahuje anamnézu, základní antropometrické parametry, vyšetření stabilizačních, koordinačních a gnostických funkcí, vyšetření rozsahu pohybu v kloubech a další testy. Vyšetření se zaznamenává do formuláře, který je možné použít pro inter i intraindividuální srovnání a usnadňuje komunikaci s ošetřujícím lékařem, příp. trenérem.
Komplexní vyšetření pohybového systému má velký preventivní význam, současně je základem pro správnou diagnostiku a terapii sportovců, vč. dětí.
JAK A KDY ZAČÍT S POHYBEM
PhDr. Natálie Koubková
O Vánocích většina z nás neodolala cukroví a spoustě dalších dobrot, kdy možná patříte i do skupiny těch lidí, kteří si na nový rok dávají předsevzetí v podobě navýšení, zpravidelnění pohybové aktivity, nebo že s ní vůbec začnou. Ale kdy začít a hlavně jak? To je správná otázka, kterou by si měl položit každý, který se chce pustit do oblasti, se kterou doposud neměl moc velkou zkušenost a určité obavy a otázky jsou tedy na místě.
Neexistuje jednoznačný návod, jak a kdy začít s pohybem, který by byl univerzální pro všechny. Každopádně každému lze doporučit pohybovou aktivitu tak, aby byla pro něj co nejvíce vhodná a nedocházelo tak například k nesprávnému zatěžování organismu, které by mohlo vést k dalším problémům, jako je například poranění svalového aparátu.
Pohybovou aktivitu můžete provádět jak individuálně, tak ve skupinách, které jsou často velmi užitečné pro udržení úrovně motivace. Můžete volit mezi posilovacím a aerobním cvičením (např. jízda na kole, rotopedu, chůze, běh), kdy ideální je jejich kombinace. Důležitou roli při výběru pohybové aktivity má vaše zdraví, které může mít na její výběr zásadní vliv. Pohybová aktivita může být na základě vašeho onemocnění (obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak, onemocnění srdce, bolesti pohybového aparátu) buďto určitým způsobem modifikována anebo nějaký typ pohybové aktivity dokonce zcela nevhodný. Je důležité myslet i na další faktory pohybové aktivity jako je její frekvence, intenzita, délka trvání a v neposlední řadě jaký typ pohybové aktivity zvolit.
PRESKRIPCE POHYBU V PRAXI PŘI NADVÁZE A OBEZITĚ
PhDr. Natálie Koubková
Nadváha a obezita jsou významně spojeny s nekonečným seznamem onemocnění, jako je diabetes mellitus, hypertenze, chronické srdeční choroby, dyslipidémie, endotelová dysfunkce, cévní mozková příhoda, rakovina, osteoartróza, spánková apnoe a respirační potíže. Extrémní obezita drasticky snižuje fyzickou funkci, fyzickou výkonnost a zvyšuje postižení.
Pacienti, kteří jsou morbidně obézní, často uvádějí, že mají nízkou kvalitu života, problémy s bolestí kloubů, sníženou pohyblivost, funkční limitace a celkově sníženou kondici.
Předepisování cvičebního programu pro pacienty může být zpočátku náročné z důvodu muskuloskeletální bolesti, lékařských komorbidit a rozložení nadváhy. Cvičební předpis může být komplikován také dekondičním stavem pacienta a abnormálními reakcemi vitálních funkcí. Často se pro tuto populaci musí předepisovat alternativní způsoby činnosti a cvičení, jako je například cvičení ve vodě nebo aerobní cvičení vsedě. Programy by měly být stanoveny na základě individuálních omezení chůze, stížností na muskuloskeletální bolesti a prokázaných nedostatků posturální kontroly.
Při předepisování cvičení je důležité posoudit a věnovat pozornost pacientovým preferencím, motivaci a připravenosti dodržovat cvičební program. Doporučené programy mohou být jak odporové, tak aerobní a mohou být prováděny jak individuálně nebo ve skupinách. Skupiny jsou často velmi užitečné pro udržení úrovně motivace a pro podporu dodržování programů.
Z výše uvedeného vyplývá, že musíme znát pacientův/klientův zdravotní stav, abychom věděli, jaká pohybová aktivita případně cvičení je pro něj vhodné. Důležitá je i znalost samotného onemocnění, abychom dokázali cvičení modifikovat dle jednotlivých kontraindikací a omezení, které z onemocnění plynou.
PŘÍJEM = VÝDEJ – ANEB NENÍ TO TAK JEDNODUCHÉ
Mgr. Aneta Sadílková
V rámci nutriční intervence u osob s nadváhou a obezitou se setkáváme s nemalým procentem těch, jejichž deklarovaný energetický příjem vyplývající ze zapsaného jídelníčku neodpovídá reálnému vývoji hmotnosti. Častou hypotézou je možnost adaptace pacienta/klienta na nižší energetický příjem v důsledku předchozích redukčních pokusů. V praxi se ovšem ukazuje, že tuto hypotézu lze potvrdit jen u skutečně malého počtu pacientů/klientů. U ostatních se jedná o nepřesný zápis jídelníčku, kdy pacient/klient, ať už vědomě či nevědomě, nezapisuje do jídelníčku vše, co skutečně zkonzumoval. Podhodnocování energetického příjmu je u obézních osob vyjádřeno více než u štíhlé populace a dosahuje 20-50 %.
Nastavený optimální energetický příjem by měl vycházet z energetické potřeby dané energetickým výdejem konkrétního pacienta/klienta a za žádných okolností by dlouhodobě neměl dosahovat hodnoty nižší, než je hodnota klidového energetického výdeje daného jedince. S tímto faktem je však v rozporu většina předepisovaných redukčních diet, při nichž bývá stanoven energetický příjem kolem 1200 kcal (5000 kJ) pro ženy a kolem 1600 kcal (6700 kJ) pro muže. Klidový energetický výdej osob s nadváhou a obezitou je přitom často podstatně vyšší.
Hodnotu klidového energetického výdeje lze zjistit přesně pomocí metody nepřímé kalorimetrie. Využití této metody není pro její časovou a finanční náročnost možné u všech osob s nadváhou a obezitou. Měření v rámci výzkumu nám však může přinést reálnou představu o tom, kolem jakých hodnot se klidový výdej energie našich pacientů/klientů pohybuje. Na základě toho může být potom nutriční intervence individualizována. Nezastupitelnou roli přitom sehrává vytvoření důvěrného terapeutického vztahu, díky kterému se pacient/klient neobává zapsat reálný jídelní záznam, se kterým lze následně pracovat.
DIETY A EFEKTIVNÍ HUBNUTÍ: JDE TO DOHROMADY?
Mgr. Martina Karbanová
Na poli výživy, diet a zejména redukce tělesné hmotnosti se často bouřlivě a vášnivě diskutuje nad tématy, které by si snad ani tolik pozornosti nezasluhovaly. V obezitologické ambulanci zdravotník často nabývá dojmu, že výživě (stejně jako politice a fotbalu) v naší republice rozumí každý.
Zejména v době povánoční nabývá na důležitosti téma redukce hmotnosti. Kdo by netoužil po těle, které může dávat na obdiv v létě u moře či na koupalištích. Víme ale, kterou cestou se ubírat? I přesto, že efektivní hubnutí do plavek začíná 23. prosince, ani v lednu není nic ztraceno.
Přednáška představí nejčastější módní diety, jejich výhody či možná úskalí.
MĚŘENÍ KREVNÍHO TLAKU PŘED ZÁTĚŽÍ, BĚHEM ZÁTĚŽE A PO ZÁTĚŽI
MUDr. Ondřej Mikeš
Krevní tlak je jedna z hemodynamických veličin, který se mění při dynamické zátěži. Během zvyšující se intenzity zátěže dochází fyziologicky ke vzestupu hodnot systolického krevního tlaku, diastolická hodnota krevního tlaku zůstává konstantní. Po ukončení zátěže naopak dochází k poklesu krevního tlaku k původním hodnotám, někdy i pod ně.
V současné době rozlišujeme různé techniky neinvazivního měření krevního tlaku. Jedná se o palpační měření, auskultační měření, dopplerovské měření a oscilometrické měření. Tyto výše zmíněné metody jsou založeny na stlačení tepny manžetou nad hodnotu systolického krevního tlaku s následným uvolňováním manžety, až dojde k obnovení průtoku krve, což umožňuje detekci změny proudění v krevním řečišti.
Pro měření krevního tlaku během zátěže je nezbytné zvolit adekvátní velikost manžety, která by správně měla mít šířku 40-50 % obvodu horní končetiny a délku, která obtáčí celou paži HK. Nesprávně zvolená manžeta pak zkresluje interpretaci výsledků a často vede k podhodnocení či nadhodnocení hodnot krevního tlaku. Při naměření hodnot systolického krevního tlaku nad 250 mmHg ukončujeme zátěž.
Neadekvátní vzestup krevního tlaku v zátěži může ukazovat na kardiovaskulární patologii. Nedostatečný vzestup krevního tlaku může být ukazatelem obstrukce toku krve nebo snížené systolické funkce srdce. Nadměrný vzestup TK je spojován s budoucím rozvojem arteriální hypertenze, hypertrofie levé komory a se zvýšenou mortalitou. Zjištění hypertonické reakce na zátěž je indikací k provedení 24-hodinové monitorace krevního tlaku.
U nemocných starších 35 let (40 let) by mělo být změření krevního tlaku v submaximální zátěži součástí preskripce pohybové aktivity.
NUTRIČNÍ WORKSHOP: SKLADBA JÍDELNÍČKU – DĚLÁME TO SPRÁVNĚ?
Mgr. Aneta Hásková
Známe skladbu potravin a víme kolik čeho? Správné zásady stravování mohou zcela jistě protektivně působit na lidské zdraví. Základy racionální stravy jsou známy snad každému jedinci. Doporučení například v podobě potravinových pyramid je mnoho. Interpretace žádoucího složení však nemusí být vždy zcela správná. Potravinová pyramida by neměla sloužit jako podrobný návod k přesnému sestavení jídelníčku, ale měla by udávat základní fakta o skladbě stravy. Interaktivní nutriční workshop bude v první části zaměřen na vhodné rozložení živin v jídelníčcích běžné populace z pohledu nutričního terapeuta. Složení jednotlivých potravin je však důležité jako celek. Součástí workshopu tedy budou i praktické příklady a rozebrání podrobné skladby vybraných potravin, u kterých zazní pozitiva, ale i možná úskalí pří jejich konzumaci.
Z POSILOVNY DO ORDINACE? NEJČASTĚJŠÍ CHYBY VE FITNESS OČIMA LÉKAŘE
MUDr. Marie Bulíčková
Moderní medicína přináší nezvratné důkazy o významu svalové síly jak pro zachování zdraví a kvality života, tak i pro terapii závažných nemocí. Odporový trénink / silové cvičení funguje jako prevence úrazů a osteoporózy, snižuje hladinu cukru v krvi, snižuje množství tělesného tuku, působí i pokles krevního tlaku. Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že není lepšího místa k získání a udržení zdraví, než je posilovna. Aby tomu tak bylo, je potřeba respektovat určité zásady a principy. V přednášce budou zmíněna možná úskalí tréninku v posilovně. Probereme rozcvičení, vlastní trénink i protažení a zmíníme některá praktická doporučení. Cílem je, aby nedošlo k přetížení a poškození pohybového aparátu, aby se posilovna stala „lékárnou“, nikoli místem, kde mohou vznikat zdravotní obtíže.
JAK SNÍŽIT RIZIKO VE FITNESS ANEB PREPARTICIPATION SCREENING VE FITNESS
MUDr. Vladimír Tuka, Ph.D.
Každá pohybová aktivita je spojena se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních příhod i úrazů. Toto riziko je o to menší, oč je zdatnost jedince větší. Úlohou vyšetření cvičence/sportovce před zahájením pohybové aktivity je včas odhalit potenciální rizika cvičení a také navrhnout adekvátní cvičební režim. Při preskripci pohybové aktivity je vždy nutné zhodnotit A) riziko cvičení pro daného jedince B) intenzitu plánované pohybové aktivity. Ke zhodnocení rizika cvičení v nezdravotnickém prostředí slouží jednoduchý zdravotní dotazník a jednoduché submaximální testy (např. 6-minutový test chůzí). Intenzita zátěže může být od lehké po supramaximální. Jednoduchou a bezpečnou pohybovou aktivitou je chůze. Za obecné pravidlo pro bezpečné cvičení lze uvést: začínat na nízkých objemech, postupovat pomalým zvyšováním nejprve času a posléze intenzity, ale mířit vysoko.
ČESKÁ KOMORA FITNESS – CO JE NOVÉHO?
Mgr. Jana Havrdová
Česká komora fitness vznikla v roce 2011 s cílem zastupovat a jednat jménem fitness sektoru v České republice. Pravidelnou fyzickou aktivitu vnímá jako jednu ze zásadních oblastí prevence i léčby celé řady onemocnění. Co všechno je třeba udělat, aby se pohybové aktivity staly součástí zdravotně preventivní péče? Jaké kvality musí fitness sektor prokázat, aby se mohl stát efektivním partnerem pro lékaře i zdravotní pojišťovny? Co už se podařilo a kde je stále velký prostor?
PSYCHOLOGIE JÍDLA
PhDr. Tamara Hrachovinová, CSc.
Jídlo nemá jen nutriční rozměr, ale jedná se o rozsáhlou, komplexní a individuálně jedinečnou problematiku. Patří sem: psychologický význam jídla; nabídka potravin v dané společnosti; vliv reklamy na potraviny i prostředky na hubnutí; výběr potravin; chuťové preference a averze; nadváha a obezita a její medicínské, psychologické a sociální aspekty; diktát štíhlosti a obezitofobní prostředí v západní společnosti; poruchy příjmu potravy (mentální anorexie, mentální bulimie, záchvatovité přejídání); vztah k tělu; souvislost jídla a stresu; záměrné ovlivňování nálady konzumací jídla atd.
Důležitou roli hraje již samotný postoj k jídlu. Mnohé si odnášíme z původní rodiny, dále mají vliv naše životní zkušenosti i informace o potravě (i ty mylné, nepřesně pochopené, či ignorované) často zprostředkované masmédii.
Jídlo může nabývat různý sociální a psychologický význam, může být jediným a jednoznačně nejdůležitějším požitkem, způsobem ocenění sebe sama, ale i druhými lidmi, prostředkem ke snížení frustrace, negativních emocí, depresivních pocitů, pocitů osamělosti, nudy a prázdnoty. Může být častým, někdy jediným způsobem, kterým se jedinec vyrovnává se špatnou náladou, negativními emocemi a stresujícími podněty. Nejíme jen proto, že máme hlad, ale i z řady jiných různých důvodů. Jídlo sehrává důležitou psychosociální úlohu jak v každodenním životě jedince, tak při zvláštních příležitostech (svátky, rodinné oslavy, firemní obědy a večeře atd.), kdy příjem potravy neprobíhá izolovaně, ale stává se sociální událostí. Přítomnost dalších osob („spolustrávníků“) při jídle vede ke zvýšenému příjmu potravy. Jedná se o sociální facilitaci příjmu potravy.
Jídlo nemá jen nutriční rozměr, neboť je s ním spojena řada psychosociálních aspektů, které budou v přednášce ilustrovány i na konkrétních příkladech z praxe.